Logoterapie a existenciální analýza

Základní myšlenka logoterapie

Franklova logoterapie staví na předpokladu, že smysl života je pro člověka klíčovou motivační silou. Podle něj je hledání a nalézání smyslu hlubokou lidskou potřebou, která nám umožňuje vyrovnat se s jakoukoliv situací, dokonce i za extrémních okolností, jako je těžké osobní trauma nebo vážná nemoc. Tato teorie vychází z jeho osobních zkušeností z koncentračního tábora, kde si uvědomil, že i uprostřed extrémního utrpení může člověk najít důvod, proč žít, a že právě tento důvod může být zdrojem obrovské psychické síly a odolnosti.

Principy logoterapie a její zakotvení mezi psychoterapeutickými směry

Logoterapie vznikla v kontextu tehdejšího psychoterapeutického pole, kde hlavní proudy tvořily Freudova psychoanalýza a Adlerova individuální psychologie. Zatímco Freudova teorie zdůrazňuje princip „vůle po slasti“ (potřebu uspokojení), Adlerova „vůli po moci“ (potřebu autonomie a ovládání), Frankl formuloval koncept „vůle ke smyslu“. Podle něj člověk nepotřebuje primárně uspokojení nebo moc, ale hodnoty a smysl, které dávají jeho životu obsah a hodnotu. Logoterapie se tak stala třetí vídeňskou školou psychoterapie a přidala k předchozím přístupům specificky lidskou dimenzi – duchovní rozměr a vědomí odpovědnosti.

Frankl se stavěl proti redukcionistickému pojetí, kdy jsou lidé vnímáni pouze jako biologické entity nebo bytosti poháněné instinkty. Logoterapie naopak čerpá z existencialismu, který zdůrazňuje lidskou svobodu volby a zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Tím klade důraz na duchovní složku osobnosti, tedy na to, jakým způsobem člověk interpretuje svůj život, a jaké hodnoty a cíle pro sebe v průběhu existence zvolí.

Čtyři roviny existenciální motivace

Logoterapie staví na čtyřech základních rovinách motivace, které ovlivňují, jak člověk vnímá a prožívá smysl své existence:

1. Ontologická rovina – Jedná se o přijetí základních podmínek existence, jako je vlastní smrtelnost a fakticita bytí (tj. neovlivnitelné a neodstranitelné skutečnosti života). Přijetí „fakticity bytí“ znamená uvědomit si, že jsme součástí světa s omezenými možnostmi a přijmout je, což dává základní smysl naší existenci.

2. Axiologická rovina – Tato rovina představuje snahu člověka žít život hodnotným způsobem. Jde o rozvíjení životaschopnosti a hledání smysluplných hodnot, jako je láska, pravda, či krása. V této rovině člověk nejen přijímá svůj život, ale nachází v něm hodnotu, kterou chce uskutečňovat.
3. Etická rovina – Spočívá v rozpoznání a přijetí autentického já a v získání odvahy jednat v souladu s vlastními hodnotami. Na této úrovni se člověk smí stát tím, kým je, a může jednat autenticky a v souladu se svým svědomím.
4. Osobně-existenciální rovina – Tato rovina spočívá v naplnění smyslu vlastního života prostřednictvím aktivní odpovědi na výzvy a potřeby okolního světa. Znamená to nejen vědět, co je pro člověka důležité, ale také chtít žít smysluplně v každodenním životě a přijímat své životní výzvy jako příležitosti k růstu.

Tyto roviny tvoří základní podmínky pro nalezení smyslu života. Podle logoterapie naplňuje smysl ten, kdo dokáže přijmout omezení života, vědomě prožívat jeho hodnotu, být autentický a reagovat na výzvy s odhodláním a odpovědností.

Logoterapie jako součást existenciální analýzy

Existenciální analýza je terapeutická metoda zaměřená na hledání autentického života, jehož součástí je i logoterapie. Tento přístup vychází z fenomenologické filozofie, která zdůrazňuje subjektivní prožívání. Cílem existenciální analýzy je umožnit člověku plně přijmout vlastní život, porozumět svým volbám a nalézt hodnoty, které mu dávají smysl. V rámci terapie se pracuje s fenomény jako úzkost, deprese, závislosti či psychosomatické obtíže, přičemž terapeut podporuje klienta v procesu uvědomění si svých základních hodnot a zodpovědnosti za vlastní život.

Logoterapeut v praxi pracuje s klientem na hledání smyslu prostřednictvím tří základních hodnotových kategorií, které Frankl definoval:

• Zážitkové hodnoty – prožívání krásy, vztahů, přírody a dalších významných zážitků.
• Tvůrčí hodnoty – seberealizace a tvoření hodnotného díla nebo smysluplné činnosti.
• Postojové hodnoty – přijetí životních výzev a osudových těžkostí, kde člověk volí postoj, jakým k těmto událostem přistoupí.

Význam logoterapie v praxi a možnosti jejího využití

Logoterapie nachází uplatnění v psychoterapii, zdravotnictví, sociální práci i pedagogice. Její aplikace se osvědčuje zejména v práci s pacienty trpícími chronickými nemocemi, u seniorů, lidí s psychickými obtížemi nebo u těch, kteří zažívají ztrátu či hlubokou krizi. Logoterapeutický přístup se zaměřuje na nalezení osobních hodnot a smyslu i v těžkých životních situacích. Díky tomu poskytuje pacientovi hluboké pochopení vlastních emocí a umožňuje mu najít způsob, jak se s krizí vypořádat.

Logoterapie a smysl ve vztahu k existenciální frustraci

Existenciální frustrace nastává, pokud jedinec ztrácí smysl svého bytí a cítí, že jeho život nemá hodnotu. V tomto kontextu logoterapie vidí existenciální krizi nikoliv jako nemoc, ale jako ztrátu smyslu. Psychická podpora zaměřená na hledání nového směru a přehodnocení hodnot pomáhá člověku obnovit psychickou rovnováhu. Franklův koncept „noogenní neurózy“, tedy neurózy způsobené ztrátou smyslu, zdůrazňuje důležitost hledání cílů a hodnot, jež jsou pro každého člověka individuálně důležité.

Logoterapie tedy přináší komplexní pohled na lidskou psychiku, který spojuje hledání smyslu života s terapeutickou podporou a nabízí cestu k autentickému a naplněnému životu i v těžkých životních podmínkách.