Modlitba za odpuštění sobě i druhým

Modlitba:

• Jak veliké je, Pane, Tvé milosrdenství a odpuštění pro ty, kdo jsou podle Tvého obrazu milosrdní a odpouštějí svým viníkům! Ty jsi, Pane, dobrý a plný odpuštění, plný lásky ke všem, kdo Tě upřímně a otevřeně vzývají.
• Dej nám poznat své cesty, Pane, a uč nás kráčet po Tvých stezkách. Uděl nám ze svého Ducha milosrdenství a odpuštění. Veď nás pravdou podle svých naučení, neboť v Tvém milosrdenství skládáme svou naději. Nepřipomínej nám hříchy a viny, ale pohleď na nás s milosrdenstvím.
• Osvoboď nás od špatných myšlenek a pocitů. Zbav naše srdce smutku a hořkosti, které v sobě nosíme kvůli křivdám a nespravedlnostem. Pohleď na naši bolest a trápení, jež nám způsobilo zlo, a alespoň kvůli tomuto utrpení nám odpusť naši neschopnost zbavit se zášti, jež zraňuje naše srdce. Neboť my sami z celého srdce toužíme odpustit a očistit se od veškerého zla.
• Stvoř v nás, Pane, čisté srdce a naplň nás plností života v lásce, vzájemné laskavosti a milosrdenství, jaké od Tebe sami přijímáme. Nechť naše milosrdenství zahrne i naše nepřátele, neboť i oni jsou Tvými dětmi a našimi bratry. Ať nás všechny obejme Tvé království lásky a společenství. 

        Amen.

Komentář k modlitbě za odpuštění sobě i druhým

Tato modlitba se soustředí na proces odpuštění, který není jen vnějším gestem, ale hlubokou vnitřní proměnou. Odpouštění není jednoduchým aktem zapomnění či přehlížení křivdy, ale vyžaduje změnu v našem myšlení, vnímání i postojích. Tento proces je náročný, protože se dotýká našich nejhlubších zranění, bolestí a emocí spojených s nespravedlností, kterou jsme zažili.

Odpuštění jako změna myšlení

Text nám připomíná, že když se vydáme cestou odpuštění, dochází k proměně našeho pohledu na lidi a události, které nás zranily. Obvyklé reakce – obviňování, touha po odplatě, pocit křivdy – se postupně vytrácejí. Odpuštění však není pasivní rezignací na spravedlnost, ale aktivním rozhodnutím nevázat se na bolest a minulost. Tento proces se neděje okamžitě, ale postupně, jak naznačuje formulace „nejprve oslabnou, aby později zcela zanikly“.

Boží milosrdenství jako vzor

Modlitba zdůrazňuje Boží milosrdenství jako vzor, který má být inspirací pro naše jednání. Odpouštět není pouze lidskou dovedností, ale duchovní cestou, která je možná díky Boží milosti. „Ty jsi, Pane, dobrý a plný odpuštění“ – tento verš připomíná, že Bůh odpouští těm, kdo přicházejí s upřímným a otevřeným srdcem. To znamená, že i my máme být ochotni přijmout Boží odpuštění a stejným způsobem odpouštět druhým.

Osvobození od negativních emocí

V další části modlitba vyjadřuje prosbu o osvobození od špatných myšlenek, smutku a hořkosti. To je důležitý bod – často si myslíme, že neodpouštíme kvůli druhým, ale ve skutečnosti neodpuštění působí největší škodu nám samotným. Držet se zášti znamená stále znovu prožívat starou bolest a dovolit, aby ovlivňovala náš život. Prosba „zbav naše srdce smutku a žalu“ vyjadřuje přání vymanit se z negativních emocí, které nás poutají k minulosti.

Odpuštění jako proces uzdravení

V modlitbě je také obsaženo uznání vlastní slabosti: „alespoň kvůli tomuto utrpení nám odpusť naši neschopnost zbavit se zášti“. To ukazuje realistický pohled na odpuštění – nejde o jednorázový akt, ale o cestu, na níž se učíme nechat jít bolest a předsudky. Je v pořádku si přiznat, že odpuštění může být obtížné, že se mu musíme učit a že k němu potřebujeme Boží pomoc.

Odpuštění jako cesta ke společenství

Poslední část modlitby obrací pozornost k druhým lidem. Nestačí, že sami odpustíme – skutečné odpuštění nás vede k lásce, laskavosti a milosrdenství vůči ostatním. Vrcholnou výzvou je odpustit i nepřátelům: „Nechť naše milosrdenství zahrne i naše nepřátele, neboť i oni jsou Tvými dětmi a našimi bratry.“ Tím se modlitba dostává k nejvyššímu ideálu – vnímat i ty, kdo nám ublížili, jako součást stejného společenství, Boží rodiny.

Závěr

Modlitba za odpuštění je tedy nejen prosbou k Bohu, ale také vnitřní výzvou k osobní proměně. Ukazuje, že odpuštění není slabostí, ale silou, která nás osvobozuje a vede k hlubším vztahům s Bohem i s druhými. Kdo odpustí, nepopírá křivdu, ale získává svobodu – svobodu nebýt určován minulými ranami, ale Božím milosrdenstvím a láskou.