Každý člověk občas zakouší stavy, kdy ho intenzivně „zaměstnává“ minulost. Podstatné je, jak se s tím vyrovnáváme, jak reagujeme na vlnu vzpomínek, pocitů a zranění, která se k nám vrací. Tato reakce je do značné míry ovlivněna tím, jaký máme vztah sami k sobě, jak vnímáme svou osobní historii a do jaké míry ji přijímáme, tedy do jaké míry jsme smířeni s tím, co se nám stalo.
Proces uzdravování zranění v každém člověku probíhá na několika úrovních. Jedná se o dlouhodobý a složitý proces na úrovni lidského vědomí a podvědomí. Jde o uvědomělou, náročnou práci. Potřebujeme k tomu přizvat Boha a někdy také odborníka (psychologa, psychoterapeuta, kněze), který nám pomůže pochopit, jak zacházet s naší emoční pamětí, aby nám zbytečně neubližovala a negativním způsobem neovlivňovala náš současný život. V rámci tohoto procesu jde o změnu vzorců myšlení a odnaučení určitých emočních reakcí, včetně těch automatických, vyvinutých pod vlivem předchozích zkušeností, které někdy není snadné změnit. Tyto reakce nám často připomínají naši minulost, protože se „spouštějí“ v podobných situacích, které jsme již zažili a které nás mnohdy zraňovaly.
V každém člověku je ukrytá tajemná, neprozkoumaná životodárná síla, která nutí bojovat o existenci a přežití. Tato duchovní síla vede člověka k naději navzdory vnějším okolnostem, které by jinak mohly uvrhnout jedince do zoufalství. Životodárný „Boží dech“ udržuje při životě každého člověka, ať už v Boha věří, nebo ne. Díky němu má člověk pud života, který mu pomáhá naučit se žít se svou minulostí a pozitivně ji integrovat.
Přesto jsou dny, kdy nás minulost pronásleduje vzpomínkami na dávno minulé dny. V takových situacích ožívají staré rány a někdy pálí, jako by byly způsobeny sotva včera. Zaplavují nás dávno zapomenuté emoce a vyvolávají v nás nepříjemný pocit.
Jak si v takové situaci můžeme pomoci? Možná už jsme zkoušeli různé přístupy. Občas to zvládneme, a někdy naopak nemáme sílu s tím bojovat, ponoříme se do vzpomínek a „promarníme“ den. Pokud máme v sobě dost síly na to, abychom zaměstnali svou pozornost něčím jiným, je to ideální situace. Někomu pomáhá být s přáteli nebo se postarat o někoho v nouzi, zapojit se do pomoci. Tento přístup však slouží především jako rozptýlení.
Teoreticky je minulost minulostí. Je pryč. Avšak někdy nám minulost může pomoci lépe pochopit přítomnost, zejména když máme pocit, že, ačkoli čas plyne a náš život se teoreticky "posouvá" kupředu, stále jsme v jistém smyslu „zaseknutí“. Odpovědi na taková dilemata se často skrývají v minulosti, ve vzpomínkách a zraněních, které se nám vracejí.
Stojí za to vypořádat se se svou minulostí, nejlépe s pomocí někoho, kdo se v ní vyzná. Někdy se člověk vrací na "stejné" místo, aby něco zpracoval hlouběji a prožil uzdravení na hlubší "úrovni". Je to přirozené a normální. To, co nás v minulosti bolelo, může naznačit, čím je dobré se zabývat dnes, kterým oblastem našeho života je třeba věnovat větší pozornost, zejména tam, kde se dosud nic nezměnilo. Je dobré nezůstávat v takových situacích osamoceni, ale sdílet svou bolest a zranění s lidmi, kterým důvěřujeme, a kteří se za nás budou modlit. Sdílená starost je poloviční starost.
Hlavním protagonistou uzdravení naší minulosti je Bůh. Boží slovo nás povzbuzuje: „Na něj (na Krista) hoďte všechnu svou starost, vždyť jemu na vás záleží“ (1 Pt 5,7). Proto je dobré v osobní nebo přímluvné modlitbě odevzdat Bohu celou svou minulost, současnost a také budoucnost. On je Pánem dějin světa, a také našich osobních dějin.
Můžeme si znovu uvědomit, co se nám v minulosti přihodilo a co si v souvislosti s tím někdy neseme, i když nemusíme. V Jeho rukou je celý náš život – všechno, co bylo, co je a co bude. Vše je v Jeho rukou. V okamžiku, kdy se nacházíme v Boží přítomnosti, se můžeme naučit dívat se na sebe a na svůj životní příběh jinak, tak, jak se On dívá na nás. S nikým jiným než s Bohem se nemůžeme naučit bezpodmínečně přijímat, akceptovat, respektovat a milovat sami sebe se vším, co se nám stalo, co jsme prožili.
Pokud se minulost znovu vrací, může to být podnět k tomu, abychom společně s Bohem objali své vzpomínky. Dovolme Mu, aby se dotknul našich starých ran, aby z nich vyzařovala Boží láska a aby nad vším, co jsme zažili, ať už to bylo cokoli, se navždy rozprostíralo Boží milosrdenství a rozlévala se Jeho nevyčerpatelná milost. Takoví, jací jsme, On bezpodmínečně miluje a vždycky bude milovat, bez ohledu na to, jaký je náš příběh a jak pokračuje náš život.
https://orcid.org/0000-0003-4104-298X